Tradice Starých praví, že se jmelí nesmí při sběru dotknout Země. Jmelí musí pocházet z dubu, nebo z jabloně. Domů si společně s ním prý přinesete štěstí, ale i lásku, odvahu a ochránce před nemocemi. Můžete si větvičky převázané stužkou zavěsit kamkoli v domácnosti. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu. V Norsku je symbolem usmíření.
Jmelí užívali lidi při obřadech, magii a léčení. Jako o „kouzelném proutí“ se o jmelí zmiňují již starodávné indické básně. V dobách antiky se věřilo, že otevírá brány do podsvětí, a proto se kladlo do hrobů zesnulým. Pohanští Slované nazývali jmelí „metlou duchů“ a odháněli jím zlé síly, nemoci, uřknutí, zloděje a požáry a přístupům čarodějnicím.
Největší úctě se jmelí těšilo u starých Keltů, kteří věřili, že se jedná o dar bohů. Pod stromy, na nichž jmelí rostlo, proto přinášeli své oběti. Během speciálních obřadů poté rostliny po úplňku seřezávali zlatými srpy a využívali je k léčení nejrůznějších nemocí a neplodnosti lidí, ale i zvířat.
