Svátek, který známe jako den Všech svatých se slavil 31.října jako keltský Nový rok a konec sklizně. Božstva si předávali vládu nad světem. Začíná temná polovina roku, je snadné komunikovat s toulajícími se mrtvými, v tento den se stírá hranice mezi živými a mrtvými. Je tu magický čas, kd zákony prostoru a času přestávají platit. Toho dne se vzdává pocta předkům, poráží se dobytek a dokončují se letní práce: plodina, do toho dne z pole nesklizená, se už sklidit nesmí, patří už duchům přírody. Dům je třeba uklidit, aby byl připraven na návštěvu předků, dveře by měli zůstat otevřené.
Zima není konečná, není to smrt. Nastal čas přezimování. Lidé vedou 24 hodinové životy, kde se nic neukládá ke spánku. Stačí snížit výkonnost a naše očekávání. Když je země zmrzlá, nasyťte se ze své sklizně. Nyní máte čas se učit a přivítat do svého života zimu.
Od západu slunce až do svítání se vyprávěly strašidelné příběhy a obdarovávali se sladkým ovocem, hlavně podzimními jablky. Staří Keltové byli přesvědčeni, že o Samhainu musí být živí velmi ostražití. Ohně a lampy měli pomoci živým najít cestu do země zemřelých. Nebezpečí představovali démoni. O Samhainu lidé tajili své jméno a původu, aby je nerozpoznal démon. Ná návštěvy se chodilo " INOGNITO".
Tento svátek slavíme dodnes, můžeme využít tento čas ke zbavení se slabostí. Dříve es zbavovali dobytka, kde byla nejmenší pravděpodobnost, že přežije zimu, byl vyřazen a poražen.
