Druid

Drui bylo v irské keltštině označení pro někoho, "kdo mnoho ví"

Ve své pod­statě o Druidech se toho dodnes moc neví. Jednak chybí po­řádné (psané) dů­kazy a všechno, co o nich víme, je do­lo­ženo prak­ticky jen ze zá­pisků řím­ských vo­jáků a Cézara.

Stát se druidem předpokládalo dlouholeté studium a namáhání paměti, jelikož se nesmělo nic jejich vědění zapisovat. Ztělesňovali ve své osobě šamana, kněze, filozofa, lékaře, soudce a proroka. Druidem se mohla vyučit i žena. V keltské společnosti byli druidové na nejvyšším postavení a na každém setkání promlouvali jako první, ještě před náčelníkem.

Filosof Strabón, který žil na pře­lomu le­to­počtu, se o kelt­ských kme­nech zmi­ňuje jako o sku­pině, mezi kte­rými jsou Druidové, Bardi a Vatové, které po­ží­vali vy­so­kého spo­le­čen­ského po­sta­vení, ne­mu­seli pla­tit daně, cho­dit do vá­lek a tak podobně.