Keltové si své vědění, filosofii, genealogii i zákonodárství předávali pouze ústně, přestože písmo znali.
Ve střední Evropě se Keltové začali objevovat okolo roku 750 před Kristem. U nás to byl kmen Bojů, jehož domovem byla původně Pádská nížina a který své působiště pojmenoval Bolohaemum = Bohemia (Čechy) a žil tu téměř 400 let.
Keltové na svém území žili jako zemědělci ve vysoce sofistikovaném systému. Starali se o své nemocné a přestárlé, již kolem r. 300 př. Kr. v Irsku existovaly nemocnice. Ženy měly ve společnosti rovná práva, mohly dědit, vlastnit majetek a být voleny do hodnostářských funkcí včetně velení vojska v době války. Keltské ženy byly totiž velmi schopnými válečnicemi, což vyvolávalo zděšení v řadách řeckých a římských vojsk. Keltové si do bitev brali děsivé zbraně a válčili, jako by byli vskutku opojeni krví. Měli skvělé strategické nadání a rádi útočili překvapivě, ze zálohy.
Keltové vedli prostý život, spali na slámě, jedli převážně maso.
Podle svědectví antických autorů uctívali trojici božstev, které nazývali Taranis, Teutates a Esus. Posvátným zvířetem byl kanec a zápas s ním byl námětem mnoha starých keltských mýtů včetně artušovského.
Věřili, že stromy jsou příbytky duchů a božstev a posvátné háje sloužily zároveň jako svatyně. Někde se dávalo zemřelým pod jazyk semínko stromu; když vzklíčilo a strom vyrostl, zemřelý se stával jeho součástí. Z našeho území byli Keltové vypuzeni blíže neurčeným způsobem germánskými kmeny Markomanů a Kvádů a předpokládá se, že část keltského obyvatelstva zůstala a byli převrstveni Germány.
